Я научилась просто, мудро жить, | Já sem se naučila moudře žít na nebe hledět, modlívat se k bohu A v podvečerním kraji utišit tak nepotřebný nepokoj a touhu. |
Когда шуршат в овраге лопухи | když rozšumí se v rokli planý sad a vadnou zlatým jeřabinám hrozny, veselé verše začínám já psát na život šedý, tlící a tak krásný. |
Я возвращаюсь. Лижет мне ладонь | Potom se vracím. Hebká kočičika mi liže dlaně. Přede spokojeně. Za vodou nad pilou je věžička, ohnivé světlo lije po krajině. |
Лишь изредка прорезывает тишь | Jen zřídka čáp sem k hnízdu zalétá, přeruší ticho plachým křikem z výšin. Ted´ kdybys na mé dveře zaklepal, možná tě klepat ani neuslzším. |
Это из журнала Světová literatura № 2, 1982. Там целая подборка стихов Ахматовой, přeložila Ivana Jakubcová. Похвалил им тогда переводы, ответили: "Возможно, вам интересно будет узнать, что Ивана Якубцова по профессиии - геофизик". Эх, где бы найти Ахматову и Цветаеву в переводе Десанки Максимович... И Francouzké básnictví nové doby в переводах Чапека...
Комментариев нет :
Отправить комментарий